Partnerství

29.12.2010 14:41

 

Partnerství, jednota. Stále častější téma. Všichni po jednotě toužíme, ale málokdy si uvědomujeme, že my jsme Jednota. Nikdy nemůžeme být ničím jiným než součástí celku. Přesto se tak zoufale těžko snažíme schovat. Před druhými, před sebou.

Toužíme žít ve společenství, ale utíkáme před ním. Toužíme žít v partnerství, ale stavíme si ochranné zdi. Chceme potkat „toho pravého, tu pravou“ a nedochází nám, že v daný okamžik jsou jimi ti, které máme po svém boku. Zní to šíleně? Možná, ale je to tak. Zvolili jsme si život, abychom se něco naučili, a v tom nám pomáhá naše okolí. Blízké i to vzdálené. Kolik lidí si nejednou postesklo, že by jim s někým jiným bylo lépe. Smutné. Nechápou, co se mají naučit. Partner je nám zrcadlem toho, co máme sami v sobě a co často nechceme vidět.

Ale vraťme se trochu zpět… do chvil, kdy k sobě někoho hledáme. Už od dětství věci okolo nás dostávají nálepky. To je stůl, to je židle, to je auto, to je kluk, to je holka. My bychom si v tu chvíli měli udělat na věci okolo nás svůj názor, ale často poslechneme názor našeho okolí. Ta židle má kratší jednu nohu, ten kluk je zlobivý, ta holka má křivé zuby. Stačí, když zaslechneme něco z toho a už je z toho nálepka. Je jedno, jestli to je v dětství nebo v dospělosti. A pod rouškou těchto zkreslených představ o světě si hledáme partnery. Chceme, aby byl hodný, vtipný, modrooký atd. (doplňte si sami) a díky tomu nevidíme, co okolo nás prochází za lidi. Hledáme představu o svém partnerovi. Bohužel L. A když ho najdeme, jsme šťastní. Proč? Protože se ta představa naplnila? Kdepak. Nenašli jsme nikoho, kdo takový je. To je omyl, který v zamilovanosti do naší představy nevidíme. Naše okolí se diví…. Co na něm/ní vidí? Ale my jsme slepí. Až najednou zamilovanost opadne a … buď se rozejdeme a opět začne „hon“ za představou, nebo povýšíme zamilovanost na pravou lásku a objevujeme v našem protějšku jeho krásné stránky. Protože tím vlastně objevujeme ty své. Jak už jsem řekla, partner/ka je nám zrcadlem.

Bohužel si lidé pletou stále ještě partnerství s vlastněním. Nikdy nám nic a nikdo nepatří. Nesnažme se lidi měnit. Změňme sebe a tím se změní i naše okolí.

Všichni ve své podstatě umíme milovat, bez podmínek. Ať už jsme ženy, nebo muži. Když rodiče drží své dítě v náručí, jsou plni lásky, bezpodmínečné lásky, a vědomí, že jejich dítě je dokonalé. Chovejme se stejně i k sobě mezi sebou. Nikdy nic nezískáme, pokud budeme něco požadovat od druhého. Chtění vytváří zase jen chtění. Než začneme klást požadavky, zkusme se raději zamyslet a uvědomit si, proč to děláme. Co je za tím pocitem schované. Proč chceme, aby nám druhý říkal stále dokola, jak nás miluje. Není to náhodou tím, že my sami sebe nemilujeme? Nebo když chceme, aby nás druhý chválil, není to tím, že mínění sami o sobě získáváme jen díky pochvalám nebo odsouzením? Chceme snad celý svůj život prožít tím, že se necháme ovládat? Ne druhými, ale sami sebou. Tím, že budeme chtít nějaké potvrzení od druhého? Poslouchejme raději své srdce a svou duši, poslouchejme svého partnera. Mluvme spolu. Říkejme věci jasně a klidně. Strach z nepochopení způsobí jen prožitek nepochopení.

Ženám je vlastní komunikovat, je jim také vlastní vnímat své pocity. Naučte se komunikovat se svými muži. Naučte se vyjadřovat své pocity, stručně, jasně a hlavně bez obviňování. Když se cítíte nejisté, zjistěte nejdříve, proč tomu tak je. Co je za tím schované, co to způsobilo. Je za tím schovaná nějaká bolest z dětství nebo z minulých vztahů? Pokud ano, pokuste se to zpracovat. Mluvte o tom s partnerem.

Staňte se zpět ženami, vyzařujte energii „jin“ a mužům nechte tu silnou „jang“. Pokud na sebe přijímáte mužskou roli, z muže vedle Vás se stane zženštilý chlap. Pokud ze sebe budete dělat chudinku, z muže se stane macho. Vše musí být v harmonii, i energie ve Vás. Staňte se matkou, kamarádkou, milenkou v jedné osobě a partnerovi přenechte možnost realizovat se jako muž. Muži jsou jako nevybroušený diamant, záleží jen na ženách jestli se z nich stane kámen plný špatných výbrusů (šrámů) nebo lesknoucí se skvost. Muži čekají na ženu která v nich vybuduje stabilitu, určí jejich potenciál, předurčení a vzbudí v nich přání využít své kvality. Je to jen na Vás milé ženy.

A vy pánové, poslouchejte své ženy. Vnímejte, co vám říkají, pak zjistíte, že když jim plně věnujete byť i krátkou dobu, dají vám tak říkajíc pokoj na dobu mnohem delší J. Ženy si chtějí povídat o pocitech, o tom co se v nich odehrává. Nechtějí věci řešit. Chtějí jen vyslechnout. A pokud se vám něco nedaří, řekněte jim to. Lépe vás pochopí. O co je jednodušší říct domů po návratu z práce: „ Miláčku, promiň, mám špatnou náladu, nedaří se mi v práci, potřebuji teď být chvilku sám.“ Ženě je dána vlastnost empatie, proto Vás s klidem nechá a nebude přemýšlet, co udělala špatně a proč máte špatnou náladu. Zkuste to někdy.

Ženy, upozorněte muže na blížící se menstruaci, na výkyvy nálad, na zvýšenou citlivost. Muži, buďte v tomto období k ženám shovívaví, chápající a citliví. Ve zbytku měsíce vám to ženy několikanásobně vrátí.

Uvědomte si, že jste jako žena i jako muž jedineční. Jedinečný kousek celku, bez kterého by svět nikdy nebyl stejný. Nesnažte se měnit své protějšky, měňte sebe. Nebojujte spolu, povídejte si, poslouchejte, učte se jeden od druhého. Mluvte o svých snech, o tom kam chcete jít, jaké jsou vaše touhy.

Naši partneři jsou tím největším darem, díky kterému se dostáváme sami k sobě a k jednotě.

Věk Vodnáře sjednocuje, je o spolupráci. Je to konec matriarchátu a patriarchátu, je to konec povyšování ženy, nebo muže. Dokud na Zemi nebude uznáván Bůh stejně jako Bohyně, nenastane zde klid. Bůh i Bohyně jsou v nás zastoupeni stejnou částí. Nesnažme se jedno ani druhé v sobě zadupávat nebo povyšovat. V každém muži je kus ženy a v každé ženě je kus muže. Sjednoťme tyto části v sobě, naučme je spolupracovat. Spolupracujme s ostatními, buďme celkem, jednotou. Smyjme ze sebe nálepky, které jsme na sebe nechali nalepit, opusťme „já“ a buďme sebou.

Objednávka

Vyplňte prosím níže uvedené údaje:

RECENZE   ZDE

inspirativní videa   zde