Podzimní zamyšlení

05.09.2010 22:37

Dnes jsem si vylezla za komín. Na chalupě se dělá nová střecha a když odešli tesaři, vylezla jsem na vrchol střechy, sedla si tam a rozhlížela se po kraji zbarveném podzimem. Na rybníku se zrcadlilo sluníčko, pomalu se schovávající za Radyní. V dálce bylo vidět hejno hus, letících na jih do tepla. V ten moment jsem si uvědomila sílu toho okamžiku a ptala se sama sebe, co z nás dělá pokorné lidi? Je to snad ta chvíle, kdy vidíme svět z výšky a uvědomíme si svou „malost“, kterou tak rádi maskujeme svou touhou po uznání?

Celá krajina byla zvláštně klidná, jakoby síla sluníčka tlumila všechny okolní zvuky, kromě jediného. Až ke mně nahoru bylo slyšet bzučení včel, které obklopily poslední kvetoucí keř na zahradě a pozvaly na hostinu motýlky všech barev a velikostí, jejichž křídla šustila vzduchem.

To byly ale zvuky přicházející zvenčí, které utichnou s postupující zimou. A až bude krajina spát pod těžkou sněhovou peřinou, uvědomíme si sílu jiných zvuků. Pak nastane ten okamžik kdy i lidé kteří se nedokáží zastavit a zaposlouchat se, uslyší svůj dech a tlukot srdce.

Proč se toho někteří tak bojí? Proč nemají rádi zimu a její tak krásné dlouhé večery, kdy je slyšet i spadnutí vločky na dlaň? Proč nechtějí slyšet sami sebe?

Vždyť tento podzimní čas nám dává návod jak to zvládnout s úsměvem a šťastní. Listí se zbarvuje jako oheň, který nás může hřát, když ho nebudeme ve svém srdci hasit, stejně jako projevené city, kterými můžeme hřát celý svět. Sluníčko i když nemá sílu jako v létě, dodává krajině měkké a něžné světlo a stejně tak něžné může být pohlazení tváře někoho blízkého. Tmavá hlína vzpomíná na krásné květy, kterým umožnila vyrůst tohoto léta a stejně tak i my máme příležitost zamyslet se nad uplynulým časem a zhodnotit co jsme se nového a krásného díky zkušenostem mohli naučit. A co takové podzimní štěně? To nám připomene jak důležité je dívat se na svět stále dětským bezelstným pohledem a se šibalským úsměvem kráčet vstříc novým dobrodružstvím. Okvětní lístky, nám ukazují jak se neotáčet za uvadající krásou, stejně jako bychom se my neměli často a dlouhodobě otáčet za minulostí, která se nám líbila, ale naopak s úžasem hledět dopředu k okamžikům které nastanou. Stejně jako přijde jaro a s ním i nové květy mnohdy krásnější. Podzimní mlha svou jedinečnou lehkostí balí krajinu do závoje tak jemného jako křídla andělů. A já se už těším až se nechám ukolébat jejich zpěvem a lehoučkým dotykem jejich křídel k hlubokému spánku, plnému těch nejkrásnějších snů. Snů, které mi ukáží jak je důležité snít o krásném životě plném radosti, lásky a štěstí. Protože když neumíme snít, jsou naše životy jen poloviční.

 

Objednávka

Vyplňte prosím níže uvedené údaje:

RECENZE   ZDE

inspirativní videa   zde