Přejeme si správně?

02.10.2010 00:35

 

Několik posledních dní jsem přemýšlela čím opět přispět svou troškou do mlýna a dnes mi to došlo. Hledala jsem celou dobu téma hlavou, ne srdcem. A pak najednou…. jako vždy, když „vypneme“ svá ega…. se téma ukázalo. Byl to ten okamžik, kdy se před Vámi zvedne mlha a najednou to vidíte všude okolo sebe. Jedno stejné téma, okolo kterého se vše točí. To „mé“ téma je – Přání si.

Navíc když se podívám zpětně na svůj poslední příspěvek a padne mi do oka otázka „Jak si správně přát?“ musím se pousmát. Bavím se nad moudrostí Vesmíru, jelikož není nic jednoduššího než vyslovit otázku a ona odpověď přijde. Mě také přišla J Odpovědi jsem našla v knize, která mi padla do rukou cca před měsícem a její název je „Jak si správně přát?“ od Pierra Franckha. Náhoda?

Dnes ráno jsem zapnula televizi a zjistila, že dávají můj oblíbený film „Pod Toskánským sluncem“ ve kterém je tolik moudra. Odjela jsem s autem do servisu a když jsem se vrátila film končil. Opět jsem „náhodou“ viděla scénu, která se dotýká tématu - přání si.

Hlavní hrdinka stojí na zahradě u svého zrekonstruovaného domu a pozoruje probíhající oslavu svatby. Přijde k ní dobrý přítel a s úsměvem jí povídá: „Splnil se Vám sen“ Ona se podiví, protože nechápe co tím myslí. On jí vysvětluje: „Přála jste si mít tady svatbu a teď se tu koná. Přála jste si mít tu rodinu (a záběr ukáže její novou rodinu v podobě kamarádky s miminkem)“ V tu chvíli jí to dojde, že on má vlastně pravdu. Její sny se splnily.

Jak často se nám ale stane, že si toho ani nevšimneme? Pak můžeme mít tendenci naříkat si na život, na nespravedlnost a podobně. Sny se nám ale plní. Jen si musíme uvědomit, že ne vždy tak, jak si představujeme že by to mělo proběhnout.

Hrdinka tohoto filmu měla přání, ale měla také představu jak by se mělo vyplnit. Její představa byla vlastní svatba, vlastní rodina….. ale její přání bylo všeobecné. Neznělo „Chtěla bych tu mít svou svatbu“ Znělo „Chtěla bych tu mít svatbu“ Co z toho plyne? Dávejme si pozor na to jak si přejeme a hlavně co. Přání jsou myšlenky které mají obrovskou sílu. Někdy se nám stane, že si ani nevšimneme, že se nám něco splnilo. Jindy ale když si to uvědomíme, můžeme být rozčarovaní, proč jen jsme si to nepřáli jinak - konkrétněji. A co teprve když se nám přání vyplní zcela, ale s takovým časovým posunem, že už se nám to jak se lidově říká „nehodí do krámu“? Co pak? Sklízíme co jsme zaseli. Sklízíme kromě jiného i přání vyslaná v podobě našich myšlenek. Toto téma je celoživotní. Setba a sklizeň. Pokud budeme vše dělat vědomě, nebudeme se pak divit co nám to ten Vesmír zase posílá. Dejme proto větší prostor formulacím našich přání. Dejme si čas na to zjistit co opravdu chceme a co si přejeme. A když to dokážeme všechno pojmenovat, přejděme k další důležité věci….důvěře, víře. Vyšleme přání do světa a neočekávejme nic jiného, než jejich splnění. S absolutní důvěrou. Protože sny a přání se plní. I když nevíme jak, ani kdy to bude.

Stejně jako zaznělo v již výše zmiňovaném filmu…..“Říká se, že postavili koleje mezi Vídní a Benátkami ještě dříve, než měli vlak, který by tam mohl jezdit. A stejně je postavili. Věděli, že tam jednou takový vlak pojede.“

Pokládejme také své vlastní koleje. Žijme se stejnou vírou, že naše přání jsou již splněná. Nenechme se pohltit pochybnostmi ani strachem. Pak můžeme sklízet vědomě. S očima zářícíma radostí, stejně jako děti u vánočních stromečků. Mějme své Vánoce každodenně. Radujme se celoročně z každého prožitého okamžiku, protože tyto okamžiky jsou jen výsledkem našich předchozích myšlenek a přání. Tvořme svou budoucnost vědomě, s láskou a v přítomném okamžiku. Štěstí, smích a jikřičky v očích mohou ukázat i dalším lidem krásu života. Vždyť čím jiným by bylo lepší „nakazit“ svět než láskou. Tou která pramení ze samé podstaty nás všech.

Objednávka

Vyplňte prosím níže uvedené údaje:

RECENZE   ZDE

inspirativní videa   zde